JAKÁ JE PRAVÁ CENA MÓDY? II.

14 / 09 / 2017

V minulém článku (tu) jsme se zabývali rychlou módou neboli fast fashion z hlediska zákazníka. V dnešním článku plynule navážeme, tentokrát se však podíváme na celý problém z hlediska módních značekvýrobců


Quotefancy-1572765-3840x2160

Pro začátek si položíme pár otázek:

Víme, kdo šije naše oblečení? Víme, v jakých podmínkách pracuje? Víme, jaký má dopad výroba oblečení na náš svět? 

“Módní průmysl je zmítán trendem rychlé módy. Vyrábí se obrovské množství oděvů a dramatický pokles jejich cen způsobil ohromný nárůst v jejich spotřebě. S poklesem ceny navíc přichází i pokles kvality. Oblečení je dnes často vnímáno jako spotřební zboží, jednoúčelová položka.” [Fashion revolution]


fastfashion


PRACOVNÍ PODMÍNKY 

Nadnárodní módní značky hledaly cesty, jak maximalizovat své zisky, a tak začaly svoji výrobu přesouvat do rozvojových zemí s levnou pracovní silou. Ekonomiky těchto zemí jsou na oděvním a textilním průmyslu zcela závislé. Společnosti si tak mohou vybírat, kde se bude jejich oblečení vyrábět. Svoji volbu mohou také změnit, což vede k tlaku na snižování nákladů. (Př.: Pokud továrna řekne, že dané oblečení nemůže vyrobit tak levně, je možnost, že společnost s nimi nebude chtít spolupracovat a může se přesunout do jiných míst. Továrny mají o obchod samozřejmě zájem, takže jim nezbývá nic jiného, než na dané podmínky přistoupit.)

Snižování nákladů a ignorování bezpečnosti se stalo přijímanou součástí tohoto obchodního modelu.

Textilní pracovník je jediný bod v dodavatelské řetězci, kde se dá marže snížit. Společnosti profitují z jejich potřeby pracovat, využívají je jako novodobé otroky. Např. bangladéšští dělníci/ce patří mezi nejhůře placené ve světě textilního průmyslu. Vydělávají méně jak 3 $ za den. Nemluvě o dalších podmínkách, které si my – evropané, nedokážeme ani představit (minimální mzda pod hranicí životního minima, extrémně dlouhá pracovní doba, povinné a neproplacené přesčasy, neexistující sociální dávky, omezování a potlačování odborů – pokud vůbec existují, nemožnost postarat se o vlastní rodinu, nebezpečné pracovní podmínky atd.).

Pád osmipatrové budovy RANA PLAZA (Bangladéš, metropole Dháka, 24. 4. 2013) – přes 1100 mrtvých, majitelé továrny ignorovali havarijní stav budovy a dělníky i přes varování poslali další den do práce, toho dne se budova zřítila

4

2

K zamyšlení…

  • Řada oděvních značek (C&A, H&M, Zara atd.) má mnohdy větší moc než státy, ve kterých se oblečení vyrábí.
  • Existují státy (Bangladéš, Kambodža), které jsou na vývozu oblečení zcela závislé.
  • Mzda většiny zaměstnanců oděvních továren v zemích globálního Jihu i řady pracujících v Evropě nepokryje náklady na důstojný život.
  • Při kontrole všitých štítků nakupovaného oblečení zjistíme, že většina je vyráběna v rozvojových zemích, a to zejména ve státech jižní a jihovýchodní Asie (Indie, Bangladéš, Kambodža, Vietnam) a v Číně.

ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ 

1) Pěstování bavlny

Bavlna patří mezi nejrozšířenější přírodní materiál. Člověk by řekl: “Co může být špatného na bavlně?!” Ač se to nezdá, bavlna devastuje životní prostředí a je chemicky nejvíce ošetřovanou plodinou světa. K růstu vyžaduje mnoho hnojiv a pesticidů, ty se ale zároveň dostávají do půdy a vody a odtud do celého ekosystému. Pesticidy mají samozřejmě vliv na lidské zdraví. Mohou způsobit defekty při narození, duševní nemoci, tělesné postižení, rakovinu atd. Většina bavlny je také pěstována z GMO semen. Kromě samotného pěstování jsou problematické i další zpracovatelské činnosti jako např.  ošetřování vláken různými minerál. oleji nebo chem. látkami, bělení, barvení atd. 

K zamyšlení…

  • Bavlna má velké nároky na vodu. Např. na výrobu 1 trička je potřeba 2700 l vody, což odpovídá přibližně 40 sprchování. 
  • Bavlna se ve světě pěstuje pouze na 2,4 % orné půdy, přesto má na svědomí 24 % celosvětové spotřeby insekticidů a 11 % spotřeby pesticidů.
  • Indie s Čínou patří mezi největší země s produkcí bavlny. 
  • Společnosti, které vyrábí GMO semena, pesticidy, herbicidy, hnojiva a léky, bývají jedna a tatáž společnost (např. nadnárodní americká společnost Monsanto). Př.: Farmář musí k pěstování bavlny používat pesticidy. Z jejich používání však může onemocnět. Kdo z jeho nemoci profituje? No přeci tyto společnosti, tomu se říká “dokonalá souhra”.  

C5WWN6-1100px

používá pesticidů na GMO bavlnu

3

organické pěstování bavlny

2) Výroba kůže a obuvi /Indie/

Indie je 2. největším výrobcem obuvi na světě hned po Číně. Kožená obuv je zdaleka nejvýznamnější položkou indického obuvnického průmyslu, co se týče objemu výroby i vývozu. V Indii čelí dělníci a dělnice v kožedělném a obuvnickém průmyslu rozsáhlému a systematickému porušování pracovních práv (viz pracovní podmínky).

Ganga, největší řeka Indie,  je silně znečišťována továrnami na kůži. Každý den do ní vytéká více než 50 milionů litrů toxické odpadní vody z místních koželužen. Chemické sloučeniny používané ke zpracování a ošetření kůže (např. šestivazný chrom) se tak dostávají do místního zemědělství a pitné vody. S tím samozřejmě souvisí i kontaminace půdy. Znečištěním z koželužen jsou tak postiženi lidé i životní prostředí. 

Lidé trpí na různé kožní problémy (vyrážky, puchýře, vředy), trávicí problémy, astma, necitlivost končetin, rakovinu atd. 

Špatné pracovní podmínky panují také v továrnách na boty. Zde jsou zdravotní problémy spojovány s používáním toxických lepidel a kontaminací vzduchu z odpařujících se jedů z kůže. 

10

9


SKLÁDKY 

S rychlou módou nejsou spojeny jenom špatné pracovní podmínky, ničení životního prostředí, ale také přeplněné skládky, obrovská textilní a oděvní nadprodukce a s ní spojená nadspotřeba.  Život našeho oblečení tak buď končí na skládkách nebo ve spalovnách. Skládkování oblečení je dnes třetím největším zdrojem produkce skleníkového plynu – metanu. Co se týče samotného rozkladu, např. oblečení z bavlny se rozloží přibližně do 5 let, oblečení ze syntetických materiálů (polyester, nylon, akryl) představuje v podstatě plast a bude se tak rozkládat klidně stovky let. Při spalování oblečení vzniká také řada nebezpečných látek, které unikají do ovzduší.

BANGLADESH_TEXTILE_WASTE-1024x576

Další možností, kde může skončit naše “staré” oblečení, je kontejner na textil. Pokud člověk nemá lepší možnost, jak s oblečením naložit (např. darování, prodej, upcyklace atd.), je tato varianta nejschůdnější. Pokud si však myslíte, že všechno oblečení poputuje lidem, kteří ho potřebují, mýlíte se. V dnešní době nabídka oblečení několikanásobně převyšuje poptávku. Kontejner na textilie a oblečení v podstatě funguje jako prostředek k dalšímu komerčnímu využití.

A kam že oblečení/textilie vlastně putují?

  • část jde na pomoc charitě (azylové domy, dětská centra, charitativní projekty atd.)
  • cca 10 % se prodá v síti spřátelených secondhandů
  • cca 45 % se prodá firmám, které je zpracují na výrobu čistících hadrů, výplní do autosedaček atd.
  • cca 30 % je prodáno překupníkům s textiliemi do zemích třetího světa, kteří ho dále přeprodávají (zejména do Afriky), což má za následek zánik místní textilní výroby a následně pokles zaměstnanosti
  • cca 10 % se spálí

Dnešní model rychlé módy funguje tedy  na následujícím principu:

roste objem vyráběného oblečení → zrychluje se tempo výroby → klesá cena → roste spotřeba → klesá kvalita a trvanlivost → krátkodobé nošení → …

A co logicky následuje po krátkodobém nošení? Obrovské množství donošených a obnošených oděvů, pro které nemůžeme najít využití…


Kdo má v současné době na situaci v módním/textilním průmyslu podíl? MY VŠICHNI. Vlády, módní značky, korporace, média a samozřejmě i my – zákazníci.

Hlavní krok, který můžeme udělat, je kupovat méně, kupovat s rozmyslem, dát přednost kvalitě a vyhazovat méně. Každým naším nákupem hlasujeme pro módní svět, který chceme.

Pokud se nám současná situace nelíbí, nepodporujme ji…


Použité zdroje: Fashion Revolution, NILA, The True Cost, NaZemi 
Zdroje obrázků: tu, tutu, tu, zbytek obrázků jsou screeny z filmu The True Cost

 

Airbnb
share google+ facebook pinterest

Speak your mind   ( 0 )

Leave a Reply

Your email address will not be published